Tmou 7

Tým: Principy Hrošíků

Vašek, Luisa, Anička, Vlaďka,
    Pavel

Stručně k průběhu (zapsal Pavel):

Šifra 1: Přijíždím pozdě. Domů jsem z Manchesteru přijel v 15:45 a stihnout to do 16:30 i do krajních 16:50 na hřiště je problém. Naštěstí organizátoři mě pouštějí na hřiště bez problémů. Rychlé přivítání s ostatními. Intro úžasné - nejlepší Ivošova skladba od Banánového blues. Šifra snadná, ale nechceme nic uspěchat - 10 minut nás nezachrání. Vyrážíme, až jsme si teprve fakt jisti kam.

Šifra 2: Chvíli luštíme na transformátoru. Nejde to tak snadno. Luise a potom i ostatním začíná být zima. Zalízáme do příjemné internetové kavárny a voláme Vlaďce, ať nejezdí do studovny, Internet máme. Nápověda ale nejede. Nezbývá než luštit. Řešení se moc nehýbe. Ale už dlouho máme poměrně přesně 4 místa, kde to může být. Nevydržím to. 4 místa bych přece měl už dávno prolezlé skrz naskrz. Dva vyrážíme oběhat ta 4 místa. Ostatní zatím usilovně a pomalu, ale jistě, řeší a mají můj obdiv, protože jim to docela jde (narozdíl ode mě). Šifra je na Špilberku. Sláva, jdeme dál! Tohle nás stálo moc času...

Šifra 3: Tato šifra není maso... to mě uklidňuje. Řešíme v teple chodby lékařské fakulty. Objevili jsme pravidelnosti v textu básně ("buřtíky"). Děláme ale chybu v tom, že opisujeme jen první a poslední 2 písmena veršů. To nás na nějakou dobu mate. Fedy ale přestal nesmyslně počítat četnosti písmen a všimá si raroha se soklem, takže jdeme dál.

Šifra 4: Na Staré radnici nás vítá Železo slovy "Konečně!" a dává nám kokos. Kokos nožem nerozříznete. O schod ale praská hned. Kopírovací mise není úspěšná, ale hlavně se ukázuje být zbytečná, protože šifra je jednoduchá. Tentokrát se schováváme před zimou ve známem fast foodu na náměstí Svobody. Hned první můj tip na postup řešení je správný. Dělba práce přináší rychlý výsledek. Dobrý pocit z týmové práce. Stíháme akorát rozjezd.

Šifra 5: Autobus je pěkně narvaný, v průběhu cesty spíš mlčíme, nemám chuť překřikovat hochy ze svérázného týmu sedícího vedle na sedačkách. Šifra u pomníku je snadná. Hlodá ve mě chuť v tom hledat složitější šifru, ale rád se podvoluji obecné náladě chápat to jen jako popis cesty s některými zaměněnými slovy. Společně odkrýváme význam slov a cestu. Na mapě nalézáme cíl - Palackého vrch - pomník.

Šifra 6: Čínské znaky. V batohu mám míň jídla než jsem si myslel. Snad to bude stačit. Mezitím, co jím, někdo (myslím, že Luisa) objevuje princip čtení písmen stylem displej. Čteme a kontrolujeme se navzájem. Písmena máme, ale nevíme jak je uspořádat. Ze všelijakých přesmyček nám pořád leze nějaký vrch. Co třeba Ruský vrch? Nevidím ho, ale Luisa našla stejnojmennou ulici v rejstříku.

Šifra 7: Běžím, odlehčen od batohu, k pomníku. Cestou míjím velmi mnoho týmů. Šifra ale není zase tak těžká. Když Fedy upozorní, že slovo "zde" opravdu znamená "zde", jde to už docela snadno.

Šifra 8: Je 3:45. Nebudeme přece čekat na trolejbus. K přehradě docházíme pěšky. Anička s Luisou řeší 8B, my ostatní zkoušíme CDčko. Po 15 minutách Vlaďka upozorňuje, že nástroje jsou napsány na obalu CD (to bychom to mohli luštit ještě dlouho). Holky se k nám brzo přidaly, protože jsou prostě dobrý a 8B daly docela hned. Čeká nás ale pořád ještě kus práce. Z bryndy nás zase dostavá Fedy, když dotahuje původní myšlenku a považuje slovo "faseta" za smysluplné.

Šifra 9: Jedem nocí autobusem a nemůžeme přitom mluvit. Myslím na ostatní a na to, že se mi pod šátkem zavírají oči. Po vystoupení z autobusu hbitě nalézáme princip šifry a souběžným hledáním slov z Abecedy TMOU krátíme potřebný čas na řešení. Jdeme k vodárně.

Šifra 10: Přícházíme a znovu narážíme na chumel týmů. Dělitelnost šířky sítě 4 a výšky 2 nás mate natolik, že nehledáme jinou variantu než nějakým dlaždicovitým způsobem použít vzorek z "NEZAPOMEŇTE". Hlavně to prosazuji já a matu tím ostatní. Vlaďka jde prozkoumat blízký vrchol kopce a volá, že je tam jedenáctka. Ani to nám ale v řešení nepomáhá. Obdivuji vytrvalost celého týmu. Nikdo nenaříká, nikdo nekazí morálku. Vlaďka přichází s odvážnými nápady na řešení. Bohužel nikam nevedou. Já pro změnu nemám nápady skoro žádné a úpěnlivě se držím dlaždicovitého použití vzorku. Morseovku zkoušíme, ale pouze v kombinaci se vzorkem z "NEZAPOMEŇTE". Škoda. Ještě zkoušíme barvit tvary osmic. Zase nic. Přichází SMS o konci hry. Vzdáváme.

Všem členům týmu zde chci poděkovat. Kdyby jediný z vás chyběl, uvízli bychom mnohem dřív. Ale vlastně chci hlavně poděkovat za skvělou atmosféru, kterou jste tvořili, za vytvrvalost, ochotu, úsměv a pevnou vůli. Rád do toho s kýmkoli z vás zase půjdu.